Vítejte na mém blogu.

Nejsem spisovatelka, nejsem fotografka, nejsem kreslířka.
Kdo jsem?
Carolinehr.

Blog založen 7. prosince 2013 v 15:07.








O rozšiřování Halloweenu

8. ledna 2014 v 14:10 | Carolinehr. |  Psaní
Opět méně povedený sloh, ale líbí se mi tam ta vtipná zápletka. Měli jsme si vybrat nějaký svátek a napsat o něm něco. Vybrala jsem si Halloween i když se u nás neslaví, to se nakonec stalo hlavním tématem.


O rozšiřování Halloweenu
Každoročním tématem říjnových osnov pro angličtinu je svátek Halloween. Letos dostal můj spolužák Martin podle něj vynikající nápad, tento svátek oslavit. Proč by ne? Napadlo mě, že tak budeme hrdě rozšiřovat českou kulturu a jednou by se třeba z Halloweenu mohl stát i státní svátek. A když by se tak nestalo, aspoň si to užijeme.
31. října v podvečer jsme se sešli u Martina doma. Ano, slyšíte správně, sešli! Martin totiž zlanařil ještě dva své kamarády z kroužku šachů. Nic jsem nenamítal, aspoň nás bylo víc, i když je pravda, že jejich kostýmy bych radši nekomentoval. Kdo z vás si myslí, že jít za dvě šachové figurky je dobrý nápad? Ovšem kostým Martina opravdu nemá cenu ani zmiňovat. Evidentně na tu velkou slávu zapomněl a tak si pomohl prostěradlem s otvory na oči. Za to můj kostým byl unikátní, dobře, nebyl. Sehnal jsem totiž jenom kostým Mikuláše. V zemi, kde se Halloween neslaví je pořádný kostým dost těžké sehnat.
Po naplánování trasy jsme tedy vyrazili do světa. Navrhoval jsem, abychom jako první trasu zvolili své příbuzné, bohužel můj nápad nebyl akceptován, takže se šlo po jednotlivých domech. Hned u prvního jsme strávili delší časový úsek, protože jsme se odhodlávali zazvonit. Nakonec jedna naše figurka zazvonila, s velkým nadšením nás majitel domu nepřivítal. Koukal na nás s nechápavým výrazem a obzvlášť na mě. Martin se ujal krátké přednášky o tom, že je dnes Halloween a tak. Tomu chlapíkovi nás bylo asi líto, protože odněkud vyhrabal čokoládu Milku. Brali jsme to jako jeden z prvních úspěchů. Netušili jsme, že to byl zároveň i náš poslední, dále nás totiž čekaly samé zabouchnuté dveře.
Za dvě hodiny jsme to vzdali a ládovali si to zpátky k Martinovi domů, kde mělo proběhnout spravedlivé rozdělení Milky. Cestou jsme ovšem potkali malého chlapečka s maminkou, který když viděl Mikuláše bez čertů, začal radostně volat:
"Mami, to je Mikuláš! Hele! Asi jsem byl hodný a přišel dřív!"
S klukama jsme se na sebe podívali, náš výraz řekl vše. Martin mi podal Milku a já se slovy:
"Ano, byl jsi velice hodný, ale můžeš být klidně ještě víc. A tady máš odměnu," mu Milku dal.

Tak skončilo celé naše rozšiřování amerického svátku po českých zemích. Sice to nebylo moc slavné, odměnu nám snědl malý kluk, ale za jiskřičky v jeho očích to stálo za to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama