Vítejte na mém blogu.

Nejsem spisovatelka, nejsem fotografka, nejsem kreslířka.
Kdo jsem?
Carolinehr.

Blog založen 7. prosince 2013 v 15:07.








Co se skrývá na půdě

6. ledna 2014 v 14:00 | Carolinehr. |  Psaní
Vypravování mělo mít určitou atmosféru. Mě osobně se tenhle můj sloh moc nelíbí, dal by se klidně lépe přepracovat, jen mít potřebný čas.


Co se skrývá na půdě
Před pár měsíci jsme se přestěhovali do krásného starého domu. Prodala nám ho postarší paní, které bylo samotné v tak obrovském domě smutno, odstěhovala se tedy do menšího bytu v centru města. Upřímně, já ráda šmejdím a tak jsem si celý dům musela projít. Moje túra skončila až na půdě, kde jsem učinila zásadní objev pro tento příběh.
Objevila jsem totiž nevelkou truhlici zavalenou prachem, která stála v nejtmavším místě půdy. Má zvědavá osobnost neodolala a truhlu otevřela. V ní jsem našla několik černobílých fotografií, deník a dopisy. Sice je soukromí soukromí, ale já nemohla odolat. Vše jsem si prohlédla. Dopisy i fotografie pocházely z let 1940-1943. Podle jejich obsahu jsem usoudila, že se jedná o milostné dopisy bývalé majitelky domu a mladíka, který byl na většině fotek. Rozhodla jsem se obsah truhly vrátit. Naštěstí nám paní nechala adresu do jejího nového domova. Vyrazila jsem tam hned následující den.
Zazvonila jsem a přišla mi otevřít rovnou ona sama. Na to kolik jí mělo být, měla energie na rozdávání. Vesele mě pozvala na čaj, a když uviděla truhlici, zaradovala se. Na čemž se mi jala vyprávět příběh o její lásce, kterou přetrhla válka. Byl to dojemný příběh se špatným koncem, jednoho dne totiž dostala dopis, že byl její mládenec zajat nepřáteli. Dál už o něm nikdy nic neslyšela. Zeptala jsem se, jak se jmenoval.
"Josef Malec." Odpověď mě zarazila.
Paní Květa si všimla mého poblednutí a ptala se tedy, co se mi stalo.
"Víte, můj děda se jmenuje Josef Malec. A taky za války sloužil v armádě a byl zajat Němci."
Paní Květa změnila svůj výraz do takového, že se ani nedá popsat.
Poprosila mě, jestli bych nemohla dědečka kontaktovat. Učinila jsem tak. Ten si okamžitě vzpomněl a hned následující den měl s paní Květou schůzku.

Netušila jsem, že moje šmejdění může někdy přinést i něco dobrého, ale jsem za něj ráda. Dědeček i paní Květa se znovu po letech našli a já jsem byla tím prostředníkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 11. ledna 2014 v 14:44 | Reagovat

Počkej, to jako fakta? Nebo je to povídka?
Protože, kdyby to byla skutečnost, máme tu další neuvěřitelný příběh.
Moc hezky napsáno. :-)

2 Carolinehr. Carolinehr. | E-mail | Web | 11. ledna 2014 v 16:59 | Reagovat

[1]: Je to povídka. :)Ale slyšela jsem trochu podobný příběh a ten byl pravdivý, takže možná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama