Vítejte na mém blogu.

Nejsem spisovatelka, nejsem fotografka, nejsem kreslířka.
Kdo jsem?
Carolinehr.

Blog založen 7. prosince 2013 v 15:07.








Tohle se nemělo stát

30. prosince 2013 v 15:05 | Carolinehr. |  Psaní
Cvičný sloh ze školy na téma Tohle se nemělo stát ve formě vypravování. Bohužel nejsou udělané odstavce, nýbrž mi pokaždé zmizí. Omlouvám se za to.

Tohle se nemělo stát
Tento příběh by měl asi začít představením. Jmenuji se Katka a docela nedávno jsem dovršila osmnáctý rok svého života. Chtěla bych vám vyprávět o své rodině, která byla sestavena z matky, otce a mého malého bratříčka Petra, ale moje nynější rodina, to jsem jen já a můj devítiletý bratříček. Asi se ptáte, co se stalo a kam se vytratily ty dva důležité elementy v podobě otce a matky. Tuto otázku vám zodpovím ve svém příběhu.
Vše začalo dvěma dopisy, které nám v rozmezí tří let přišly domů. První byl adresován mému tátovi, vojákovi. Stálo v něm, že se má okamžitě sbalit a hlásit se k výkonu služby na základně. Udělal tak a dozvěděl se, že byl přiřazen k tříleté misi do Afghánistánu. Služba je služba a tak i přes jeho protesty, že má rodinu, musel odjet. Následující měsíce byly pro naši rodinu velmi smutné, ale každé spojení s tátou tento pocit zmírňovalo.
Uplynuly tři roky a blížil se den návratu. Pár dní před ním, ale přišel domů dopis. Pamatuji si to velice živě, přišla jsem domů ze školy a našla mámu zhroucenou na pohovce. Křečovitě svírala kus papíru ve své pravé ruce. Šla jsem k ní s otázkou, co se stalo. Podala mi dopis. Očima jsem přelétla řádky a zarazila se u slov:
"S politováním Vám musíme oznámit, že váš manžel Jaroslav Novák (roč. 1973) zemřel při výkonu služby."
Mráz mi přejel po zádech. Nemohla jsem dýchat, vydat ze sebe hlásku, jen jsem cítila, jak se mé oči plní slzami. Seděly jsme vedle sebe s mámou do té doby, než se můj bráška Petr vrátil. Musela jsem se vzpamatovat, kvůli němu a mámě. Někdo musel zůstat silný.
Několik následujících měsíců bylo pro nás strašných. Zařízení pohřbu, převoz táty z Afghánistánu, péče o Petra, to vše jsem měla na starosti. Máma nebyla schopná se z této tragédie vzpamatovat, neustále vzlykala, zavírala se v koupelně a udělala to nejhorší, co v takovéto situaci člověk může udělat, začala pít. Marné byly veškeré mé snahy o to to změnit, nedala si říct. Stávala se velmi agresivním člověkem. Pití se stupňovalo a její agrese také. Vztek si vylívala především na Petrovi, což se mi samozřejmě nelíbilo. Tohle všechno mělo totiž na Petra velký vliv, zhoršil se ve škole a přestal být otevřený světu. Chtěla jsem s ním pryč, odvést ho od toho všeho, ale nemohla jsem. Bylo mi sedmnáct, ovšem průlomový věk se blížil, tak jsem se rozhodla pár měsíců ještě počkat a vydělat si pár peněz na brigádách.
Jakmile jsem byla plnoletá, pronajmula jsem si menší byt a od matky jsem se spolu s Petrem odstěhovala. Ten samý den jsem navštívila právníka, aby mi poradil, co mám udělat, abych dostala Petra do péče. Do měsíce byl soud. Máma přišla s právničkou, ale že by měla pevný krok, se říci nedalo. Verdikt soudu zněl:
"Zde přítomný Petr Novák je na základě okolností předán do opatrovnictví své sestry Kateřiny Novákové. Matka Ivana Nováková se s ním může stýkat pouze, pokud bude její dcera souhlasit."
Po tomto verdiktu jsem si oddechla, ale mrzelo mě to. Nechtěla jsem, aby máma zůstala sama. Na druhou stranu to bylo pro všechny lepší. Když jsme od soudu odcházeli, podíval se Petr na mámu, tedy spíše na její záda. Nepřišla se rozloučit nebo domluvit, co a jak. Udělala přesný opak.
"Káťo, ona nás maminka nemá ráda?" Zeptal se mě Péťa.
"Ale to víš, že má."
"A kdy ji uvidím? "
"Kdykoliv budeš chtít." Usmála jsem se a zamířili jsme k našemu novému domovu.
Stále mě mrzí, že jsem to udělala, ale když vidím nezájem své mámy, jak o mě, tak o Petra, vím, že jsem udělala dobře. Doufám, že se situace změní a v budoucnu možná budeme zase jedna šťastná rodina.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 assassinscreedgame assassinscreedgame | 31. prosince 2013 v 13:39 | Reagovat

nadhera

2 assassinscreedgame assassinscreedgame | 31. prosince 2013 v 13:39 | Reagovat

nadherny pribeh

3 bff-super-girls-bff bff-super-girls-bff | Web | 31. prosince 2013 v 15:51 | Reagovat

Moc hezký:) Většinou texty nedočtu až do konce, ale tenhle jo... Bylo to takové, že se pořád něco dělo a tak to má být... :)

4 Carolinehr. Carolinehr. | E-mail | Web | 31. prosince 2013 v 15:58 | Reagovat

[3]: Děkuji. :)
Potěšilo mě to.

5 LarryBlozy LarryBlozy | E-mail | Web | 27. dubna 2017 v 23:19 | Reagovat

join the new social <a href=http://onlinecasinos-x.com>online casino</a> guide

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama